).png)
.jpg)
Dalším nedělním hostem Jirky Fröhlicha byl na Blaníku hodinu před polednem Michal Malátný z kapely Chinaski.
Ten také dorazí na náš narozeninový koncert na Konopiště 21. května. když slyšel, že už je vyprodáno, měl z toho velkou radost a prozradil, co kapela Chinaski chystá za písničky pro nás na Konopiště.
„Sestavujeme playlist, musí to bejt našlapaný, protože hrajeme 60 minut. Určitě zahrajeme i něco novýho. Určitě zahrajeme „Dvě srdce vejpůl“, protože upřímně, já se nemůžu dočkat toho, až budeme hrát nový písničky. Ale tu desku ještě nikdo nezná, tak aspoň tu jednu zahrajeme, ale jinak to bude výběr z naší bohaté tvorby. Já myslím, že každý si přijde na svý. Zahrajeme i ty starý i ty nový. A hrozně se těšíme, protože jsme dlouho nehráli!“
A řeč byla také o tom, že kapela po třech letech bude vydávat nové album, ze kterého už známe písničku dvě srdce - která se dostala i do české desítky, kde je aktuálně na třetím místě.
„Strávili jsme 14 dní v Norsku na ostrově Giske v krásným studiu Ocean Sound. Natočili jsme novou desku, je tam 13 písniček. V tuto chvíli to doděláváme, mícháme, vymýšlíme název a obal. Ta deska je už vlastně skoro hotová a vyjde teda po prázdninách, v září. Moc se na ní těším, protože ono to vlastně trvalo 4 roky, než se ta nová sestava sehrála, než jsme se poznali, než jsme se naučili spolupracovat ve studiu. Teď si myslím, že to konečně klaplo. Je to tak jako pestrý, že se na to těším, co tomu lidi řeknou, protože si myslím, že jsou tam písně, který by od Chinaski ani moc nečekali, ale zároveň jsou to furt Chinaski.“
Michal Malátný prozradil například i to, že nápad založit kapelu se zrodil už ve 12 letech na základní škole. Ale nikdy ho prý nenapadlo, že kapela bude tak úspěšná.
„Úplný zrod kapely byl v roce 82. V 6.třídě na základní škole, během hodiny výtvarné výchovy jsme se na sebe se spolužákem Pavlem Grohmanem podívali a řekli jsme si, že založíme kapelu. Já nevím, kdo to řekl první, jestli on nebo já…Do druhýho dne jsme si vyrobili hudební nástroje, jako falešný, ze sololitu a překližky a začali jsme jako hrát, jako na playback. Pouštěli jsme si z kazeťáku AC/DC, nebo třeba Queeny a dělali jsme, jakože hrajem. Skutečný nástroje jsme si pak pořídili v 8.třídě, takže v roce 86.“
Poslechněte si celý rozhovor v podcastech Rádia BLANÍK >